Marcela Šveřepová Z Domova u fontány v Přelouči

Do Domova u fontány jsem nastoupila v roce 2010 na pozici vedoucí provozního úseku, který se skládá z oddělení kuchyně, úklidu a prádelny. V době mého příchodu zde pracovalo 40 zaměstnanců. Bylo to pro mě něco nového a měla jsem i určité obavy, jak to zvládnu. Přeci jen jsem do té doby pracovala ve sféře podnikatelské jako provozní v hotelu a restauraci, několik let jsem vedla menší koloniál na vsi a na domovy pro seniory a sociální služby obecně jsem se dívala
tak trochu s nedůvěrou. Zároveň to ale pro mne byla velká výzva.

Musím přiznat, že začátky v nové práci nebyly jednoduché. Ze všech tří oddělení, které jsem měla na starosti, pro mě čekalo největší překvapení v kuchyni. Ve skladu potravin jsem na místo čerstvých surovin našla spoustu instantních směsí na polévky, masové šťávy, omáčky, bramborové kaše v prášku apod. Vaření bylo tenkrát pro zaměstnance kuchyně opravdu velmi jednoduché – stačilo vzít kbelík určité směsi v prášku, nasypat do kotle, zamíchat a bylo uvařeno. S tím jsem se opravdu nemohla ztotožnit.
Díky podpoře paní ředitelky jsem začala postupně uplatňovat vaření z čerstvých potravin. Začala jsem spolupracovat s novými dodavateli, se kterými jsem měla dobré zkušenosti z předešlého zaměstnání. Při výběru jsem dbala na to, abych odebírala primárně od regionálních podnikatelů a tím je podpořila. Díky dobrým vztahům se mi podařilo vyjednat nižší ceny a postupem času začali být dodavatelé ochotni poskytnout i sponzorský dar na akce pro klienty i zaměstnance.
S kvalitními čerstvými surovinami se vaření stávalo čím dál víc zábavnější. Byla jsem spokojená, ale stále jsem chtěla zvyšovat laťku. Postupně jsem přidávala nároky na naše pracovníky v kuchyni, ve kterých se mi podařilo po úvodní nelibosti vzbudit zájem o opravdové vaření.
Jeden rok jsem přišla s nápadem, že bychom mohli našim klientům upéct vlastní vánoční cukroví. První reakce pracovníků kuchyně byly většinou negativní – ze všech stran jsem slyšela, že se to nezvládne, kdy se to bude dělat, když musí uvařit atd. Já jsem se ale svého nápadu nevzdala a dala jsem za úkol našim kuchařkám, ať přinesou své oblíbené recepty (i ode mne jich pár dostaly), vyzkoušíme je a uvidíme. Kuchařky se nakonec zapojily a já byla moc ráda. Za snahu jsem je odměnila perníkovými medailemi, na kterých byla napsaná 1, protože to opravdu zvládly na jedničku. S velkou radostí musím sdělit, že dnes je pro nás vánoční pečení již tradice, na kterou se všichni těšíme. V den pečení si navodíme pravou vánoční atmosféru, pouštíme si koledy a upečeme 5-6 druhů cukroví pro naše klienty. Celý domov je v ten den provoněn sladkou vánoční vůní a klienti už vědí, že se brzy mohou těšit na sladkou výslužku.
Dalším rokem mě napadlo, že bychom mohli klientům nabízet výběr ze dvou jídel k obědu. Začalo se pomaloučku, nejdříve 2x týdně, pak se postupně přidávalo. Dnes je to 5-6 týdně a dvě varianty jídel vaříme nejen k obědu, ale i k snídani a večeři. Z počátku to pracovníci kuchyně viděli skepticky, ale společně jsme to zvládli. Sama nemám problém přidat ruku k dílu, když vidím, že v kuchyni nestíhají. Převléknu se do pracovního a pomáhám, dokud je potřeba. Musím říct, že kdykoliv jsem po pracovnících kuchyně něco chtěla, vždy jsem nezapomněla poprosit a poděkovat. Na to by žádný nadřízený neměl zapomínat.
S novinkami se v kuchyni snažíme přicházet neustále – zavedli jsme tzv. „jídlo do ruky“, díky kterému zvládnou jídlo sníst sami i klienti, kteří již v ruce neudrží příbor. Založili jsme stravovací komisi složenou z klientů našeho Domova, se kterými se setkáváme každý měsíc a získáváme zpětnou vazbu na podávaná jídla. Jako poslední se nám podařilo přijít s nápadem tzv. jídla na přání klientů. Na stravovací komisi si klienti společně vyberou nové jídlo, které by chtěli ochutnat a my ho v následujícím měsíci připravíme. Pokud má úspěch, stane se standardní součástí jídelníčků.
Jako vedoucí provozního úseku si uvědomuji, že bez sledování nových trendů v oblasti stravování bychom se posouvali dál jen velmi pomalu. Proto kuchařky absolvovaly školení na téma „Nové trendy v ústavním stravování“ a „Kulinářskou akademii“, která pro ně byla zdrojem nové inspirace, jak vařit chutně a zdravě.
Vím, že jsem většinu tohoto článku věnovala oddělení kuchyně, a trochu jsem upozadila skvělý tým pracovnic úklidu a prádelny. Je to především proto, že stravování prošlo za dobu mého působení nejvýraznější změnou a pokud bych měla zmínit vše, co se zde posunulo k lepšímu, byl by tento článek o hodně delší. V současné době se mohu spolehnout na všechny své podřízené ze všech zmiňovaných oddělení, a to je pro mě to hlavní. Mít tým motivovaných pracovníků, kteří sami přichází s novými nápady, to je sen každého vedoucího.
Práce v sociálních službách přinesla do mého života nový a krásný rozměr – vím, že spolu se svými lidmi poskytujeme službu těm, kteří to skutečně potřebují – ať už jde o vaření, praní nebo uklízení. Vidět naše klienty, jak si pochutnávají na svíčkové nebo kynutých borůvkových knedlících a nezapomenou vzkázat do kuchyně, jak si pošmákli, to je tou největší odměnou. Jsem ráda, že spolu se zaměstnanci provozního úseku můžeme pomáhat a dělat radost tam, kde je to skutečně potřeba.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Newsletter OP

    Text formuláře

  • Kategorie